Bojová cesta 90. pěší divize
Vojáci 90. pěší divize útočili napříč Francií přes Verdun a vybojovali mnohá těžká vítězství. Např. 8. září 1944 odrazili „Tough ´Ombers“ u vesnice Mairy-Mainville, na kraji Ardenského pohoří, útok elitní německé 106. tankové brigády „Feldherrnhalle“ a v následném boji způsobili Němcům těžké ztráty. Zničeno bylo na 30 tanků, 60 polopásových obrněnců a téměř 100 dalších vozidel. Jedna z nejtvrdších bitev začala na konci září 1944, kdy se po více než 80denních bojích podílela „devadesátka“ na dobytí komplexu pevností u francouzského města Metz (Mety). Souběžně s tím 30. října dobyli město Maizières-lès-Metz. Dne 9. listopadu překročila 90. divize řeku Moselle u obce Königsmacker. Sychravý, deštivý podzim a začátek zimy byly kruté! Těžce bráněný systém pevností Königsmacker na severovýchodě Francie dobývali Američané několik dní, od 9. do 12. listopadu. V prosinci se vojáci 90. pěší divize zúčastnili pověstné bitvy v Ardenách a 19. února 1945 prorazili opevnění německého Západního valu až k řece Prüm. A těžké boje pokračovaly! Dne 22. března mířila 90. pěší k Mohuči a v rychlém sledu překročila řeky Rýn, Main a Werru. Divize pak stíhala nepřítele po východním břehu Rýna, dobyla brány Mohuče a opevněné město Boppard.
18. dubna 1945 skončily boje německé skupiny armád „B“, v Porůří zůstaly divize v obrovském obklíčení Američanů a Britů. Do zajetí tak padlo 320 000 vojáků a na německé frontě se objevila téměř 200 km široká díra. Němečtí obyvatelé, ale také mnoho vojáků už nechtělo bojovat, mnohá města byla ověšená bílým vlajkami a odpor již neměl žádný strategický účel. Přesto americké jednotky narážely stále na poslední tvrdý vzdor oddílů wehrmachtu, SS, Hitlerjugend nebo také Volksturmu. 3. armáda se 11. dubna zmocnila Výmaru a o den později ovládla Erfurt. A zatímco její XX. sbor mířil na východ na Chemnitz, VIII. a XII. sbor se stočily na jih a jihovýchod. Důležitý komunikační uzel – město Bayreuth bylo dobyto po třídenní bitvě 16. dubna 1945. Útokům amerických divizí přecházely dubnové těžké nálety, nepřetržité útoky leteckých stíhačů a samozřejmě mohutná dělostřelecká kampaň.
Během dubna stíhala 90. pěší divize nepřítele hornatým Duryňským lesem a její bojová cesta dosáhla v tomto jarním měsíci impozantní délky téměř 500 km. Podíl divize na konečné porážce nacistického Německa byl značný. Ještě v dubnu šlo o velké množství padlých německých vojáků, „Tough ´Ombres“ zajali 25 000 nepřátel, zničili 13 tanků, 12 letadel a obrovské množství další vojenské techniky.
Před 3. armádou vedla na západní frontě ústupové boje směrem k československé hranici německá 7. armáda wehrmachtu generála Hanse von Obstfeldera. (Von Obstfelder převzal velení armády teprve 26. března 1945 , když nahradil dosavadního velitele gen. Felbera.) Právě 7. armáda ještě v létě r. 1944 sváděla se spojenci tvrdé boje v Normandii. Nyní už šlo však jen o zbytky armády, které se povedlo včas uniknout z pasti, která sklapla v Porůří. Německé divize už dávno neměly potřebné počty ani bojovou sílu a často se narychlo doplňovaly mladými rekruty a vojáky z jiných rozprášených jednotek. Byly však pro Američany stále nebezpečným a nevyzpytatelným protivníkem. Poté, co překročily zbylé divize 7. armády linii Hof – Lipsko, se celému uskupení podařilo počátkem dubna zachytit v českých hraničních horách podél Smrčiny a jihu Krušných hor.
DODATEK: Generál Patton neviděl rád, když jeho vojáci umírali v pouličních bojích při dobývání měst. Pokud konkrétní město vzdorovalo příliš dlouho, nechal Patton seřadit do půlkruhu své tanky nebo dělostřelectvo. S pomocí stíhacích letounů pak zahájil tvrdé ostřelování a bombardování. Vyvěšení bílých vlajek většinou pak bylo jen otázkou krátkého času. Řada různých „odborníků“ zdůrazňuje obrovské zásluhy Rudé armády na konečném vítězství v druhé světové válce přes obrovské počty padlých. Tento fakt je poněkud problematický. Je samozřejmé, že na východní frontě byly obrovské ztráty v přímé souvislosti s válečnou i politickou situací. V americké armádě byli velící důstojníci přímo zodpovědní za splnění bojových rozkazů, ale také za co nejmenší ztráty svých mužů. Na sovětské straně naopak lidské životy nehrály žádnou roli. Úspěšnou taktiku bojů nebo co nejefektivnější využívání zbraňových systému, tak často nahrazovaly masy rudoarmějců, doslova hnaných v bitevním poli na krvavá jatka. Tisícové ztráty během několika dní, ale někdy také i hodin (!), byly zavedenou normou. Další miliony rudoarmějců zahynuly v německém zajetí jen proto, že je Stalin odepsal jako zrádce...
