Útok na Československo

S úspěchem dunajské operace začalo americké velení uvažovat o útoku na Československo a také o osvobození Prahy. Ve vnitrozemí ale byla v pohybu Schörnerova armáda „Střed“ a mnoho dalších divizí včetně Waffen SS. Na novou operaci bylo třeba soustředit dostatečně velké síly. Zdlouhavé boje 90. pěší divize ukázaly, že její operační úsek byl příliš dlouhý, navíc panovaly obavy z protiofenzivy dalších dvou tankových německých jednotek. Těžkosti vyřešilo posílení XII. sboru. Úsek od Aše až po Domažlice převzal V. sbor, přeřazený dne 4. května z 1. armády genpor. Courtney Hodgese pod Pattonovo velení. Dne 5. května bylo třeba dle nového rozkazu připravit bezpečný průjezd 4. obrněné divizi z XII. sboru.

Pattonova ostřílená a slavná divize, rozdělená na dvě bojové skupiny, měla na Prahu vyrazit 6. května v 6.00 hod. ráno od německého Regenu jako čelní jednotka. V nejvyšších horských partiích americké tanky projížděly ještě zasněženým terénem. Bojový útvar „A“ směřoval od Kunžvartu (Strážného) k Horní Vltavici, Vimperku, Strakonicím až do Písku, Sedlic a Mirotic. Druhý bojový útvar „B“ projel Železnorudským průsmykem na Dobrou Vodu, Hartmanice, Sušici, Horažďovice a kolem 15. hodiny dosáhly první tanky prostoru Velkého Boru. Prostor mezi oběma bojovými skupinami vykrývaly kavaleristé z 2. jezdecké skupiny.

Tanková divize urazila za nadšeného vítání českými obyvateli zhruba 150 km, když její úspěšný postup zastavil odpoledne za Strakonicemi a ve Velkém Boru rozkaz generála Eisenhowera, nepostupovat dále na Prahu. Tam zuřily nejtěžší povstalecké boje a Praha pomoc potřebovala. Rusové však kategoricky oznámily, že Prahu a drtivou většinu československého území už obsadí Rudá armáda. Vzápětí americké velení vydalo svým divizím nový definitivní rozkaz – další den za žádnou cenu nepřekračovat dohodnutou demarkační linii. Američané tak přišli o „nehynoucí vděčnost Čechů za osvobození Prahy“ a velký poválečný politický vliv přenechali k spokojenosti komunistů Sovětskému svazu. Do Prahy, v níž už ale bylo po podepsané kapitulaci 8. května odpoledne vlastně po všem, stihla dojet Rudá armáda až 9. května 1945 brzy ráno…

Kavaleristé z americké 2. jezdecké skupiny s obrněným vozidlem M8 Greyhound v dubnu 1945 v Německu. Tyto dva ukořistěné obrněnce použil nepřítel ve Zhůří jako vražednou zbraň.

Američtí velitelé nechtěli riskovat životy svých vojáků. Při jakémkoliv podezření možného nebezpečí či odmítnutí časového ultimáta nepřítelem, aby se vzdal, dostávaly často prostor samohybné houfnice M7 Priest. Měly skvělý dostřel až 10 000 m.

Zničený americký tank M4A3 Sherman. Američané z 358. pluku ztratili ještě 30. dubna 1945, během posledních urputných bojů s německou 11. tankovou divizí, dva tyto mohutné obrněnce. Stalo se tak v lesích v osadě Černá Řeka u Capartic.

Pro rychlou likvidaci nepřítele na bližších pozicích používali američtí pěšáci v Českém lese i na Šumavě účinné minomety M1 ráže 88 mm o délce 1257 mm. Tříštivé granáty měli dostřel od 100 až po 3000 m.

Příslušníci samohybného dělostřelectva V. sboru připravují houfnice M8. Frontová linie byla pro 90. pěší divizi už příliš dlouhá a Patton musel před útokem na Československo urychleně posílit! Proto byl dne 4. května 1945 pod 3. armádu převelen V. sbor genmj. Clarence R. Huebnera z 1. armády. Přebral úsek mezi Aší a Domažlicemi.

Americké Shermany v pohybu. Začal útok na Československo! Dne 6. května 1945 se od Regenu valí přes horské hřebeny na Prahu mohutné kolony 4. obrněné divize. Dvě bojové skupiny projely vyčištěným prostorem průsmyků v Železné Rudě a Strážném.