XII. sbor v „dunajské ofenzivě“

Ještě než se rozjela „dunajská ofenziva“, vybojovala 90. pěší divize velký úspěch! 4. dubna obsadil 358. pěší pluk vesnici Merkers na okraji Durynska, v budoucí sovětské zóně. Američané po sérii výslechů objevili v draselném dole Kaiseroda senzační zlatý poklad. Nacisté jej sem ukryli v únoru a březnu. 90. pěší divize celou oblast uzavřela a 7. dubna provedla průzkum. Byly objeveny zlaté a peněžní rezervy „Reichsbank“ v Berlíně. V podzemí ležely tisíce zlatých cihel, stovky pytlů zlatých předmětů, obrovské množství zlatých mincí různých měn, stříbrných desek, platinových cihel a také 400 t uměleckých děl! Američané museli spěchat, už 17.dubna 1945 odvezl střežený vojenský konvoj veškeré cennosti do bezpečí „Reichsbank“ ve Frankfurtu.

Náčelník generálního štábu Rudé armády gen. Antonov odpověděl 24. dubna 1945 vrchnímu veliteli spojeneckých vojsk gen. Eisenhowerovi na jeho operační návrhy, že kromě brzkého dobytí Berlína vyčistí celé území východního břehu Labe. Sovětské velení také nad své možnosti zdůraznilo, že Rusové mají v úmyslu osvobodit nejen Prahu, ale i celé západní Čechy vlevo od břehů Labe a Vltavy.

Americké velení chtělo především zabránit většímu množství německých armád, aby unikly do tzv. "alpské pevnosti" (Alpenfestung). "Alpská pevnost" byla posledním propagandistickým postem nacistického režimu, ale spojenci ji právem považovali za velmi nebezpečné, poslední možné útočiště. Pokud by se německému vedení podařilo shromáždit v tomto prostoru větší množství vojsk, hrozila by vleklá horská válka. A do ní by spojenecké síly nemohli naplno nasadit své trumfy – tanky, dělostřelectvo a letectvo. Hlavním operativním záměrem amerických jednotek bylo jediné! Zabránit v ústupu do Alp velmi silným skupinám wehrmachtu a SS z území Čech a dále pak divizím, bojujícím s Rusy na východním směru.

Proto už o týden dříve, v instrukci č. 21 ze 17. dubna 1945 obdržela Pattonova 3. armáda rozkaz radikálně stočit své armády směrem na jih k Alpskému pohoří. V rámci „dunajské ofenzivy“ měla útočit po ose Norimberk – Regensburg - Linec a v Rakousku navázat spojení s Rudou armádou. Byla to velká operace, 3. armáda měla více než 500 000 mužů! V té době již byla většina bojujících divizí posílena na 17 000 vojáků, především tankovými útvary a protiletadlovým dělostřelectvem. Ve vzduchu operovalo 11 000 stíhaček a bombardérů. Na skomírající německý válečný stroj to mělo naprosto drtivý dopad!

Už 22. dubna 1945 americký XX. sbor vyrazil na Regensburg údolím Dunaje a dále ve směru na jih od Lince a III. sbor na Salzburg. XII. sbor, jehož součástí byla 90. pěší divize a který vedl nově jmenovaný generál LeRoy Irwin, postupoval podél severního břehu Dunaje k Linci. Dosavadní velitel, 53letý legendární genmjr. Manton S. Eddy (převzal XII. sbor 19. srpna 1944 ještě v pekle bojů v Normandii a dovedl své divize všemi boji napříč Evropou až do Bavorska) onemocněl a musel se spěšně vrátit do USA. Generál trpěl hypertenzí, z níž se později zotavil.

Česká hranici se nacházela vlevo od Dunaje, vzdálená zhruba 50 km. Většina divizí XII. sboru využívala k operacím širokou hlavní silnici Bayreuth – Weiden -Cham – Regen – Pasov - Linec. A 90. pěší divizi, společně s neohroženou 2. jezdeckou skupinou (obrněný průzkum XII. sboru na úrovni pluku) připadl těžký úkol, zajišťovat a chránit celý levý bok útočících divizí (částečně tento úkol plnila na jižním směru také 5. pěší divize). Šlo o cesty napříč průsmyky a likvidaci případných německých útoků z českého vnitrozemí. Součástí celé operace byl i průzkum z 18. dubna 1945, kdy pěšáci z 358. pluku 90. pěší divize vstoupili dopoledne v 9.55 hod. poprvé na československé území. Jednotce velel nadpor. Merill B. Rudes. Skrze Ašský výběžek vedla totiž jedna ze strategicky důležitých cest, spojující německé město Plauen s jižním Německem. Z toho důvodu ovládla v podvečer 20. dubna 1945, po několikahodinovém boji, 42. průzkumná eskadrona (ze zmíněné 2. jezdecké skupiny) město Aš (Asch). Vzápětí, 25. a 26. dubna 1945, dobyla nově nasazená 79. pěší divize z XII. sboru nacistickou baštu Cheb (Eger) a obsadila Mariánské Lázně. V bojích o Cheb 52 Američanů padlo, 152 bylo zraněných…

Zlato objevené 90. pěší divizí v Merkers 70 m pod zemí! Za metrovou zdí v prostoru 25 x 46 m leželo 3 682 pytlů a kartonů německé měny, 80 pytlů cizích měn, 4 173 pytlů obsahujících 8 307 zlatých cihel, 55 krabic zlatých cihel, 3 326 pytlů zlatých mincí, 63 pytlů stříbra, 1 pytel platinových cihel, 8 pytlů zlatých prstenů a 207 pytlů a kontejnerů s kořistí SS, atd.

Zaskočení generálové při prohlídce dolu 12. dubna. Zleva Patton, za ním genmjr. Eddy, vzadu velitel 90. pěší divize genmjr. Earnest, genpor. Bradley a gen. Eisenhower. Stovky kufrů a krabic obsahovaly tisíce předmětů, uloupených SS obětem z koncentračních táborů. Zlaté šperky, stříbrné a zlaté tabatěrky na cigarety, hodinky, lžíce, vidličky, vázy, zuby plněné zlatem, falešné zuby, atd.

Objev pokladu v Merkers, jehož hodnota byla oceněna na více než 520 milionů dolarů, se stal neuvěřitelnou senzací. Rozsah nálezu americké velení doslova šokoval. V dalších tunelech bylo uskladněno obrovské množství uměleckých děl pruských muzeí, především obrazů. Generálové Bradley, vzadu Earnest, Patton a Eisenhower, doslova nevěřili svým očím...

V Německu na jaře 1945. Americký tank Sherman zůstal stát v zátarasu, zničen dvěma zásahy „panzerfaustu“. Dva otvory jsou zřetelně vidět pod čelem tanku. V následném boji Američané nemilosrdně zmasakrovali dvoučlennou obsluhu kulometu MG 42...

Americké Shermany zastavily na cestě jarním Bavorskem. Po 20. dubnu 1945 se posílená Třetí armáda stočila na jih a útočila po ose Norimberk – Regensburg - Linec. Cílem bylo dostat se co nejdále na jih a navázat kontakt s Rusy.

Únava na tvářích postupujících vojáků z dlouho trvajících bojů. 3. armáda již nenarážela na zásadní koordinovaný odpor, přesto měla denní ztráty téměř 100 padlých. Vojáci plnili rozkazy, bojovali a stále umírali. Bylo logické, že z psychologických důvodů neměli informace o celkové situaci a možném konci války.

Zajat po urputném boji! Nenávist a vzpurný pohled do fotoaparátu. Mladí vojáci wehrmachtu i Hitlerjugend patřili k chladnokrevným zabijáckým fanatikům, kteří chtěli Američany zabíjet stůj, co stůj!

Americký XII. sbor se valí Bavorskem na jih směrem k Rakousku. Česká hranice nebyla daleko. Mnohé obce nesly stopy války a často chyběly zničené říční mosty. Drtivou aktivitu předváděly stíhací letouny, které z nebe útočily prakticky na vše, co se pohybovalo na silnicích, a to často i na volské potahy...

Velící důstojník 90. pěší divize vyjednává z německým starostou organizační podmínky kapitulace jeho města. Někdy byla situace velmi složitá. Tomu, aby se město vzdalo, bránili vysocí funkcionáři z NSDAP či sebevědomí důstojníci SS, odhodlaní k boji.

Drama války v jedné z bavorských horských vesnic v dubnu 1945. Američané tady ztratili několik svých spolubojovníků. Německý snajpr, schovaný v budově, mířil krutě přesně. Poté, co bylo odhaleno jeho stanoviště, pěšáci po krátké poradě vyrazili do akce na jeho likvidaci.

Američanům usnadňovali práci jejich odstřelovači. Šlo o velkou ruletu, v níž se hrálo o to, kdo bude dřív mrtev nebo odhalen. Takto dopadl zakopaný voják wehrmachtu, obsluha těžkého kulometu MG42. Odstřelovač mířil přesně, na hlavu!

Pěší i obrněné divize by nemohly postupovat bez koordinace s ženijními prapory. Ty měly výkonnou techniku a tvořilo je kolem 700 mužů. Často bylo třeba zasypat velké krátery na silnicích nebo naopak položit jednoduché pontonové lávky v místech, kde původní mostky zničilo válečné ostřelování.

18. duben 1945. V rámci „dunajské ofenzivy“ vstupují americké průzkumné oddíly 358. pluku 90. pěší divize do Československa. Stalo se tak v Ašském výběžku v 9 hod.55 min, poblíž německé vesnice Prex. Bojové skupině velel nadporučík Merill. B. Rudes, ten překročil čs. hranici jako první.

Typický obraz z „dunajské operace“ v horním Bavorsku. Američané s pomocí tankových děl a houfnic dávali najevo, že odpor nemá šanci! V členité krajině bylo mnoho samot a horských statků. A v nich mohl na Američany čekat nepřítel. Ne všichni Hitlerovi vojáci se chtěli vzdát bez boje.

Po útoku, spojeném s ostřelováním, často hořely chalupy tamních vesnic. Američané pak s nezájmem postupovali dál, velmi často míjeli domy v plamenech. Byli ve válce na území bojující Třetí říše, šlo jim o život a na slitování nad životy a osudy civilistů nebyl čas!