Šílenství posledního odporu

„Dunajská ofenziva“ zatím běžela naplno. Američané nenaráželi již na velký organizovaný odpor, z oken měst i vesnic často visely bílé prapory, tisíce německých vojáků volilo zajetí. Přesto však docházelo stále k bojovým střetům, hlavně ve městech. Nepřátelské síly tvořily narychlo sestavené oddíly Volksturmu, zbytky wehrmachtu, Hitlerjugend, ale také SS. Mohutná Pattonova 3. armáda se valila Bavorskem směrem k Passovu a přestože nenarážela na zásadní koordinovaný odpor, měla denní ztráty téměř sto padlých! Duben 1945 byl také obdobím, kdy 8. letecká armáda zasazovala bavorským městům finální tvrdé letecké údery, zaměřené na mnoho strategických cílů.

Ve velení posledních německých jednotek, které před Američany ještě vedly ústupové boje, panovala často napjatá atmosféra. Mnozí velitelé věděli, že trpký konec je za dveřmi, ale strach ze selhání a vojenská přísaha, je držely v bojovém nasazení. K tragickému případu došlo ve štábu zbylých skupin 7. armády wehrmachtu, která se po ústupových bojích zastavila v pohoří Smrčiny a Krušných hor. Velení armády se usídlilo za původní československou hranicí v šestitisícovém sudetském městečku Pressnitz (Přísečnice) nedaleko Kadaně.

Po jedné z porad prohlásil v úzkém kruhu důstojníků velitel týlové oblasti generál Reinhold Gothsche společně se svým pobočníkem mjr. Eisebittem, že válka je prohraná a další boje jsou marné. Armáda by se měla vzdát Američanům! Když se to dozvěděl nový velitel 7. armády generál Hans von Obstfelder, nechal oba důstojníky 18. 4. 1945 zatknout a předvést před polní soud, kde byli oba muži v rychlém přelíčení odsouzení k trestu smrti zastřelením. Zpráva se rychle rozkřikla, rozsudek vyvolal mezi důstojníky pohoršení a nevoli. O celém incidentu se dozvěděl 22. 4. generál Westphal, náčelník štábu západní fronty, který ihned informoval náčelníka OKW, polního maršála Keitela. Žádal ho, aby se vše znovu prošetřilo a maršál rychle zasáhl. Wilhelm Keitel se snažil intervenovat, ale díky špatnému spojení ve zmatku posledních bojů Třetí říše, bylo již pozdě. Generál Gothsche i mjr. Eisebitt byli 22. 4. večer zastřelení popravčí četou. Exekuce byla provedena poblíž Přísečnice v bývalém Fischerově dole na železnou rudu při silnici na Kovářskou. Odsouzení dostali každý pouhých 5 minut na zpověď před knězem. Jejich těla byla poté zahrabána u vnější zdi přísečnického hřbitova.

V mnoha městech panovaly mezi německými představiteli rozpory. Zatímco někteří zastávali taktiku vzdání se, jiní, především nacističtí funkcionáři z NSDAP či různí fanatičtí důstojníci SS, chtěli bojovat do poslední chvíle! Zároveň se tvrdě trestaly veškeré případy dezercí či šíření poraženeckých nálad. Smrt oběšením nebo zastřelením charakterizovala onu šílenou dobu plnou válečného chaosu. Hlídky Waffen SS či Schutzpolizei pochytaly stovky dezertérů, ale i civilistů a popravení zůstávali na ulicích jako veřejná výstraha pro ostatní případné zrádce!

Např. v Regensburgu byly 23. dubna 1945 ráno vyhozeny všechny mosty do povětří. Důvodem byl fakt, že den před tím Američané obsadili Amberg, vzdálený jen 50 km. Atmosféra strachu a nejistoty dosáhla v Regensburgu vrcholu! Na náměstí Moltkeplatz došlo 23. dubna pozdě odpoledne k spontánní demonstraci téměř 1000 nespokojených občanů, převážně žen s dětmi a starších obyvatel. Městem se před tím šířily fámy, že akce je povolená „shora“. Všichni dali najevo, že chtějí, aby bylo město předáno bez boje. Před shromážděním spontánně vystoupil 38letý kazatel tamní katedrály Dr. Johann Maier. Z objektu protileteckého krytu varoval před vzpourou a zdůraznil, aby se zabránilo krveprolití a město s několika plnými nemocnicemi bylo vydáno Američanům. Než mohl projev dokončit, byl na místě zatčen policisty v civilu. Odvlekli ho před narychlo svolaný stanný soud a ve stejný den jej odsoudili k trestu smrti za sabotáž. Ještě toho dne byl zastřelen bývalý okresní inspektor Lottner, který proti zatčení kazatele ostře protestoval. Kazatel Maier byl veřejně oběšen nad ránem 24. dubna na Moltkeplatzu. Když ho vedli na smrt, měl na krku ceduli z lepenky s velkým nápisem „JSEM SABOTÉR“. Druhým oběšeným se stal 70letý Josef Zirkl. Popravení viseli na náměstí až do večera! Ostatní zatčení byli zproštěni viny. Regensburg se nakonec paradoxně vzdal Američanům 27. dubna bez boje… Toho dne ráno kapituloval i nálety zužovaný Deggendorf. Starosta vyvěsil na kostelní věž velký bílý prapor a dal najevo, že je po všem.

Právě proto byly některé oblasti tvrdě bráněny a nepřítel, v absurdní snaze zastavit Američany, na poslední chvíli vyhazoval do povětří mohutné říční mosty. Obdobný scénář s posledním nesmyslným odporem se odehrál také v bavorském Regenu, jen 20 km od československé hranice. Obraně města velel plukovník Bingen nositel rytířského kříže, který měl k dispozici oddíl důstojnických kadetů v počtu asi 200 mužů. Obranu města přikázali důstojníci SS. 24. dubna se odehrál poslední boj. Dopoledne kolem 11 hod. byly vyhozeny do povětří dva místní říční mosty. Americký velitelský tank z 11. obrněné divize byl před městem zasažen „panzerfaustem“ a v hořícím stroji zahynuli dva vojáci. Američané zasypali pozice nepřítele tankovými granáty, útočily i stíhačky. Odpolední boj se přenesl i do ulic města. Regen kapituloval po čtyřech hodinách tvrdých bojů a po 15. hod. se v oknech objevily bílé vlajky. Až v 16 hod. měli Američané město zcela pod kontrolou. Na německé straně padlo 33 vojáků a 17 civilistů. Své padlé měli i Američané...

Na jihu v oblasti St. Poeltenu se k poslednímu odporu vzepjala 24. dubna 1945 tanková divize SS „Das Reich“, která se pokusila ještě s dalšími zbylými útvary 6. tankové armády SS bránit Linec. Dne 25. dubna překročily Pattonovy divize Dunaj. O dva dny později ve směru na Pasov překročily americké divize řeku Isar a zmocnily se Landshutu.

Aktivní byla i sousední americká 7. armáda, která prožívala velmi krušné okamžiky, když 15. dubna dorazila před nacistickou baštu – Norimberk. Místní posádka vzdorovala celých pět dní. V pouličních bojích mezi troskami domů utrpěli Američané značné ztráty. V rozvalinách města působily největší problémy ostřelovači, opevněná kulometná hnízda a zakopané flaky ráže 88 mm. 30. dubna kapituloval Mnichov a o pár dnů později, 4. května 1945, ještě Salzburg a Berchtesgaden. Dne 1. května se Američané dostali přes řeku Inn na německo-rakouských hranicích. Do 2. května byl vyčištěn od nepřítele celý severní břeh Dunaje, a to až k Pasovu. Právě Pasov byl několik dní ostřelován těžkým dělostřelectvem. A 5. května 1945 kapituloval Linec, tanky americké 11. obrněné divize poté vjely na velké hlavní náměstí Hitlerova města…

Smrt na Američany číhala všude! Konec mohl přijít ve vteřině. Velmi nebezpeční byli skrytí odstřelovači, které nebylo možné odhalit. Němci používali skvělé odstřelovací pušky Karabiner 98k s teleskopickým zaměřovačem Zeiss a účinným dostřelem až 1000m!

Zajati po boji! S tím jak XII. sbor blížil koncem dubna 1945 na území podél české hranice, přibývalo nejrůznějších přepadů a útoků ze zálohy. Oddílům mladých vojáků wehrmachtu často veleli fanatičtí důstojníci SS, kteří odmítali kapitulaci a hnali vojáky do marného boje.

V mnoha německých městech či obcích panoval chaos a strach. Někdy se dokonce stávalo, že vystrašení obyvatelé vyvěšovali bílé kapitulační vlajky až v poslední chvíli, během nečekaného příjezdu amerických tanků...

Obraz válečné zkázy. Američtí pěšáci kontrolují dobyté, zničené město Waldenburg. Gen. Patton znal přesně situaci a nechtěl, aby jeho vojáci zbytečně umírali. Pokud se konkrétní město v ultimátu nevzdalo, nechal ho Patton ostřelovat dělostřelectvem a houfnicemi. Kapitulace pak většinou přišla brzy!

Duben 1945 a boje v bavorském městě Wernberg. Podíl „devadesátky“ na porážce Německa byl značný. Ještě v dubnu šlo o velké množství padlých německých vojáků, „Tough ´Ombres“ zajali 25 000 nepřátel, zničili 13 tanků, 12 letadel a obrovské množství další vojenské techniky.

Deggendorf i Zwiesel postihly v dubnu 1945 poslední americké nálety. 20. dubna napadla letadla Douglas A-20 v Deggendorfu říční přístav na Dunaji. Bomby zasáhly dílny přepravní společnosti Sirius, dvanáct nádrží s minerálním olejem a silo s 5000 t obilí. Ničivé exploze zničily i většinu okolních skladů.

V Bavorsku se na jaře r. 1945 vyhazovaly silniční i železniční mosty do povětří na mnoha místech. Šlo však jen o zoufalou snahu zastavit Američany. Exploze probíhaly dny, ale někdy doslova i hodiny před příjezdem amerických divizí.

Gen. Hans von Obstfelder. Tvrdý velitel 7. armády, která v ústupových bojích skončila pod Krušnými horami. Za úspěchy v Rusku i na západě byl 3x vyznamenán. Na západní frontě řídil ústupové boje 1. a 19. armády. 22. 4. 1945 nechal za pochybnosti o vítězství zastřelit svého velitele gen. Gothscheho a jeho pobočníka mjr. Eisebitta.

Americké tanky v nacistické baště Norimberku! Město bylo po předchozích náletech o ostřelování v troskách. Poslední boje tady sváděla sousední 7. americká armáda. Američané k městu dorazili 15. dubna a těžké boje trvaly pět dní. Pak Norimberk padl a kapituloval.

Zničený „Most Adolfa Hitlera“ v Regensburgu. Zmatky a obavy z blížících se Američanů dosáhly vrcholu. Poté, co jejich divize obsadili 22. dubna 50 km vzdálený Amberg, byly v Regensburgu 23. dubna vyhozeny do povětří všechny důležité mohutné mosty přes Dunaj (poválečný snímek).

Dr. Johann Mayer, respektovaný kazatel katedrály v Regensburgu, byl znám svým tichým protinacistickým smýšlením. 23. dubna 1945 promluvil na demonstraci zastánců předání města bez boje, byl odvlečen a z příkazu říšského komisaře Ruckdeschela odsouzen k smrti. 24. dubna ve 3.25 hod. ho na náměstí oběsili.

Američané na lehkém tanku M3 Stuart ostřelují pozice nepřítele těžkým kulometem M2 Browning.

Pattonovy tanky v Rakousku. Vojenská obrněná kolona 11. obrněné divize XII. sboru s tanky M4 Sherman přejíždí počátkem května 1945 rozbahněným terénem přes řeku Mühl. Původní česká hranice byla odtud jen asi 6 km.

Němečtí vojáci byli šťastní, že se dožili konce války ve zdraví. Nejdůležitější bylo padnout do zajetí k Američanům a ne pomstychtivým Rusům. Na německo - rakouském pomezí skládají příslušníci wehrmachtu své zbraně na velké hromady.

Pattonova Třetí armáda se s drtícím tlakem probojovala Bavorskem a začala obsazovat i rakouská města. Dne 5. května 1945 kapituloval Hitlerův oblíbený Linec na Dunaji a do města kolem 11. hod. vjely první tanky americké 11. obrněné divize.